Ty naše kapličky české

Zapomenuté, krásné, malé, nové ale hlavně české. Naše kapličky se mi nikdy neomrzí. Nejen že je to české dědictví, ale sálá z nich mnoho různorodých pocitů. Některé jsou i maličko strašidelné.

Moje dnešní kaplička má svůj krásný příběh. Vnitřek kapličky ukrývá studánku se zázračnou vodou, která uzdravila hraběnku. Jako hraběnka jsem si připadala i já, když jsem přicházela ke kapličce a vkročila do ní. Dýchla na mě krásná nostalgie dřívější doby.

Malá kaplička v Pošumaví je ukryta uprostřed krásné přírody, obklopena lesy a remízky, kde by ji nikdo nehledal. Okolí vybízí k odpočinku. Letní den je k rozjímání jako stvořený. Obdivuji krásné místo i přírodu a vryla se mi do srdce svou jednoduchostí a prostotou. Jsem unešená z obyčejnosti staročeské architektury. Všechno co je prosté a čisté je krásné. U kapličky stojí dřevěná zvonička a její hlas se nese do blízkého okolí. Před kapličkou stojí malá dřevěná lavička, která vybízí ke spočinutí všem unaveným kolemjdoucím, anebo si jen tak posedět a vychutnat krásu dne. Z dnešní malé a nevšední návštěvy si odnáším zvláštní pocit klidu a hlubokého prožitku. Asi stárnu, či co. :-)