Křoviňák na dovolené

Zelená je tráva, fotbal to je hra, a ten míč.... trala lalala .. No já osobně mám ráda zelenou trávu a trávník pěkně upravený. Upravený, ve smyslu posekané i okraje zahrad, obrubníků a další hůře dostupná místa k sekání pojezdovou sekačkou. Opačného názoru je zřejmě můj muž. On mi tvrdí, že není čas. No kdo má v dnešní době čas. Nemám ho ani já, protože musím neustále vysedávat u PC a psát blogy, nebo čmárat ty moje mazanice. Takže pochopitelně nemám čas trhat trávu v hůře dostupných místech. Od toho máme přece křoviňák ne?

"Prosimtě můžeš posekat ty obrubníky kolem záhonů?" říkám manželovi v květnu. "No jo," zní jeho odpověď a já jsem spokojená.

"Prosimtě můžeš posekat ty obrubníky kolem záhonů?" říkám manželovi v červnu. "No jo," zní jeho odpověď a já jsem spokojená o trochu méně.

"Prosimtě můžeš posekat ty obrubníky kolem záhonů?" říkám manželovi v červenci. "No jo," zní jeho odpověď a já začínám nabírat pochybnosti.

V srpnu už se nenamáhám mluvit, a jen zlostně pobíhám po zahradě a demonstrativně trhám holýma rukama trávu, všude tam, kde vidím, že dusí moje květiny, které volají po kyslíku.

Křoviňák má prostě letos dovolenou a místo posekané zelené trávy kolem obrubníků a víceméně kolem celé zahrady, se jednoho dne objevily rezavé fleky. Zřejmě na další srpnovou větu už manžel neměl sílu a než došlo na fázi mého ptaní, vzal Roundup a polil všechny kraje tak, aby už asi nikdy nevyrostla. A když se nadechuji k oné větě, vítězoslavně říká, že okraje už vyřešil.

Jelikož se bojím kontrolovat, co všechno ještě kromě trávy chytilo zrzavou barvu, zalézám do svého koutku a srpnová věta zůstává polknuta na příští rok, pochybuju, že ta vyžranina, by letos zazelenala.

No takže, trávu máme letos vyřešenou a nastává pomalu ptaní: "Prosimtě, můžeš zatopit?" 

Věnováno manželovi, kterému se moje předchozí blogy nezdály vůbec vtipné.