Potrefená husa
ženy ženám...
O nespokojených ženách, které nemají úctu sami k sobě, jsem psala v článku Manipulace? Nikdy!!! Ráda bych navázala zamyšlením se nad nimi, proč vlastně mohou být takto nešťastné. V životě jsem se setkala s mnoha a mnoha lidmi. Naštěstí mám většinou štěstí na fajn muže i ženy. Poznala jsem báječné ženy s nadhledem a grácií, k nimž vzhlížím s úctou a respektem, báječné oduševnělé muže, ale také naprosto neurvalá hovada, která mají v rozkroku kompas, ukazující na sever, a husičky, jejichž peří není zdaleka tak bílé jak vypadá. Hovada s kompasem bych rozebrala možná až někdy příště.
Chudinky husy, jejich název je často zmiňován v souvislosti s hloupými ženami, přitom husa je takové krásné zvíře. Nicméně žena husička, je označení pro ne zcela moudrou ženu se sklony k pomluvám. Takových žen, jsem za svůj život bohužel potkala nepočítaně, ale snažím se jejich peří si necpat do peřin, blbě by se mi spalo. Není nad duté vlákno, to je aspoň prázdné a nestranné.
Pár takových husiček má člověk kolem sebe i v zaměstnání a to je pak materiálu, na několik let dopředu. Co tyhle ženy tak irituje k tomu být vlastně nešťastné, když samy mohou přispět k tomu stát se šťastné? Marně přemítám už několik let co dělat pro to, aby všechny ženy na světě byly šťastné. Když se snažím se na ně usmívat a ve všem jim vyhovět, záhy se mi to vrátí jako bumerang, ve rčení, že každý dobrý skutek má být po zásluze potrestán. Tudy tedy cesta nevede. Když se s nimi bavím v přátelské debatě, druhý den jsou schopné mi hodit kamarádskou kudlu do zad, protože i když jsme předešlý den byly "největší BFF", druhý den bych měla pochopit, že moje "BFF" ze včera, nemá dnes dobrou náladu, a na kamarádský a empatický pokec mně hází výtrus. Pokud přejdu ke kroku ignorace, dozvím se od lidí ze všech pater a stran, že jsem moc nafrněná a nosím se jak královna, protože se s ženami nebavím. A pokud mám nedejbože pravdu a pronesu nějakou ověřenou věc v plén, tak potrefená husa mě už druhý den raději vůbec nepozdraví.
Já se v těch ženách ne že nevyznám, já se v nich naopak vyznám a mrzí mě, že každá taková žena musí být taková čím je, tedy nešťastnou ženou. Jak by nám všem ženám bylo krásně, mít kolem sebe jen šťastné ženy. Ráno bychom si daly kávu s domácím moučníkem, probraly bychom všechny strasti i slasti a s úsměvem a pochopením jaké jen žena ženě může dopřát, bychom prožily poklidný den. Po pracovním dnu bychom padly do náručí milovaných mužů, protože pokud je žena šťastná, je šťastný i muž, a celková pohoda se přenese i na děti. Pak by nastal klid v duších jak těch šťastných, ale i těch nešťastných žen a z husiček by se staly překrásné vznešené bílé labutě.
