Ufňukánci? Běžte do p..... !

10.09.2021

Lidi říkali, že prej život začíná po 40tce? A taky že nám ženám prej má ujíždět nějakej vlak, anebo si nemáme hrát na schovávanou, protože by nás nikdo nehledal. Tak jestli je tomu tak, pak je tady čas, kdy se máme na všechny ty diplomatický kecy vyjeb..t a valit ten život tak, jak to prostě je.

No a mně teda když ujede vlak, tak nasednu do "eSúVéčka" a frčim dál. Takže milé ženy, žádnej strach s tím vlakem, máme ještě bouráky ne? A teď si i matně vybavuju, jestli on mně nějakej ten vlak kdy ujel, já si dokonce myslím, že jsem snad ještě ani nevystoupila. S tou schovávačkou to taky není tak žhavý, já se ani schovávat nechci, ale jsem k tomu dokonce přemlouvána svými dětmi, když si chtějí hrát na schovku. Anebo právě naopak, někdy mám chuť se schovat úplně před vším a bejt zalezlá tak dlouho, dokud nevylezu sama. Ideálně, aby mě právě nehledal vůbec nikdo. Žádní manželové, žádné děti, žádní kolegové, šéfové, otravní "calloperátoři," finanční poradci, nabízeči nesmyslů, tahači peněz, žádné GPSky atd. Žít bez signálu a bez ruchů moderní doby. Já se jako teda večer zase do tý technický doby vrátím, a sjedu FB, Instáč, Mess, Whatsapp a další nutné "životní" aplikace, takže kvůli tomu nestíhám zprávy a nestíhám být ani unavená a než to všechno večer projedu, je půlnoc a říkám si, že bych se měla jít aspoň na chvíli natáhnout, než mi v půl pátý zazvoní budík. Je to pár let zpátky, co přišel do módy budík na mobilu. Taky jsem měla mobil u hlavy a nechala se s ním budit. Pak přišly zase nějaký zvěsti, že mobil u hlavy způsobuje rakovinu, takže jsem zase se vrátila k starému dobrému a zakoupila si moderní budík po faceliftu a jedu s ním už nějakou dobu.

No a proč píšu? Protože prostě psát chci, a hlavně píšu bez servítek, protože už nemám čas psát něco s obalem. Je mi čtyřicet let a něco už mám za sebou, no a něco ještě i před sebou. A čas je drahý. Obal je drahá sranda a vlastně dobrý obal celý výrobek prodává. Moje blogy jsou bezobalové. Samotnou mě moc nebaví čekat na jádro. Já mám nejradši, když se k jádru přejde okamžitě. Takový nějaký obštrukce kolem, a věty typu, jak se máš atd., mě spíš vytáčí. Když mi napíše někdo známej po 5ti letech, většinou stejně něco potřebuje, tak když po úvodním pozdravu rovnou přejde k věci, udělá to nejlepší, co udělat mohl. Ušetříme čas já i on. Opatrný našlapávání přímo nesnáším, a rozhodně se z toho neposadím, když to na mě někdo vybalí na férovku.

A taky si vážím lidí, kteří jsou pozitivní, a nemyslím teď HIV nebo covid. To je prostě osud života. Ale vážím si těch, kteří se nebojí hejbnout faldem a máknou na sobě. Takoví nějací ufňukánci s věčně ukřivděnými osudy, s těmi je to ztráta času. Je potřeba vzít svůj život do "teplejch," a srovnat si ho pěkně na startovní čáru a vypálit novým směrem. Z ufňukánků nic pro ostatní normální lidi nekápne, možná tak kapavka, a tou ostatní akorát tak naserou.

Milí věčně ukřivdění ufňukánci, vemte nohy na ramena, vytáhněte si hlavu z roláku a běžte do přírody načerpat energii. Ty vaše neustálý malicherný krávoviny zakopejte pod drn, zvedněte hlavu vzhůru, zjistíte, že vám svítí i slunce nad hlavou a že svět nemá jen šedou pod nohama, ale taky zelenou kolem a modrou nad váma. Přestaňte se drbat do veselých a pozitivních lidí, nasaďte si třeba jinou pokrývku na hlavu, nechte si udělat nový účes, zajděte si na kávu s někým, kdo vás ještě bude mít sílu vyslechnout a nevysajete mu poslední energii. Přeji vám najít kus pevné půdy pod nohama, od které se odrazíte a časem doběhnete ten zbytek těch, co už to udělali dávno před vámi.

S úctou Adi.